Kód | 160-70051 |
Cena s DPH | 605 Kč |
Obsah sady:
Stavebnice obsahuje díly potřebné k sestavení modelu Nakajima Ki-84 Hayate v měřítku 1/72 v následujících verzích: Ko nebo Otsu.
-plastové díly
-fotoleptané díly
-dekal s 6 možnostmi značení (Japonsko)
-masky na vrchlík a kola
Možnosti značení obsažené ve stavebnici:
-Ki-84 Otsu (vyzbrojený 4 kanóny ráže 20 mm), 104 Sentai, letecká základna Ota, Japonsko, srpen 1945
-Ki-84 Ko sériové č. 1446, 2 Chutai 11 Sentai, Filipíny, 1944/45
-Ki-84 Ko, 10 Rensei Hikotai (Operační výcviková jednotka), poručík Takata, Japonsko, jaro 1945
-Ki-84 Ko, 3 Chutai 47 Sentai velitel letounu kpt. Hatano Japonské síly domobrany (Hondo Boei Butai), Narimasu, Japonsko, únor 1945
-Ki-84 Ko, 57 Shimbu-tai, letecká základna Mijokonojo, Kjúšú, Japonsko, bitva o Okinawu, květen 1945
-Ki-84 Ko, 2 Yuso Hikotai (převozní formace), poručík Shuho Yamana převážel tento letoun z továrního letiště Nakajima v Ota na základnu v Saigonu, léto 1944
Historie letounu Ki-84 Hayate
Stíhací letoun Nakajima Ki-84 Hayate (Gale, spojenecké kódové označení Frank) neodmyslitelně zrychluje tep modelářů a fanoušků fronty druhé světové války na Dálném východě. Není divu, protože máme co do činění s klasickou asijskou kráskou. Přestože letoun bojově debutoval poměrně pozdě (nad Jochowem v Číně 28. srpna 1944), svou legendu si vydobyl rychle a tvrdě.
Otcem Hayateho byl slavný konstruktér ze stáje Nakajima Yasushi Koyama - tvůrce či spolutvůrce takových ikon císařského armádního letectva, jako byly Ki-27 Nate, Ki-43 Hayabusa a Ki-44 Shoki. Myšlenka Hayate spočívala v kombinaci vlastností jeho předchůdců, spojení všech jejich předností a zároveň minimalizaci jejich nedostatků. Vzhledem k tomu, že lehké a obratné Ki-27 a Ki-43 byly zcela odlišné od rychlého a těžkého stíhacího letounu Ki-44, nebyl to pro konstruktéra snadný úkol. Musel se také vypořádat s požadavkem na přizpůsobení letounu stíhacím a bombardovacím úkolům. Výsledkem byl letoun, který je stejně rychlý a odolný proti poškození jako Shoki a zároveň není o mnoho horší než Hayabusa, pokud jde o manévrovací schopnosti. Novinkou bylo serióznější pancéřování chránící pilota a samozavírací palivové nádrže. Hayate byl vyzbrojen dvěma 20mm kanóny a dvěma 12,7mm kulomety (verze Ko), později čtyřmi 20mm kanóny (verze Otsu) a dokonce dvěma 20mm a dvěma 30mm kanóny (verze Hei), byl tedy nejen na japonské poměry výkonný.
Přestože byl Hayate vynikajícím letounem (což plně potvrdily i intenzivní poválečné testy v USA), musel bojovat v mimořádně obtížných podmínkách. Jak strategická situace Japonska, tak taktická situace jednotlivých bojových jednotek byla již krajně nepříznivá. Archaický systém výcviku nedokázal zajistit náležitě připravené piloty a technický personál. Průmysl se navíc potýkal s vážným nedostatkem materiálu pro výrobu, nedostatkem personálu, neustálým bombardováním a řadou osudných zemětřesení. Přesto bylo vyrobeno téměř 3 500 Hayatů, které se zapsaly do historie japonského vojenského letectví: létaly nad Čínou a Mandžuskem, sváděly urputné souboje nad Filipínami, bránily domovské ostrovy před bombardovací ofenzívou B-29 a nálety amerických letadlových lodí, chránily skupiny kamikadze během bitvy o Okinawu a někdy se samy účastnily sebevražedných misí.